Tri tydny. Dva tisice kilometru. Jedna noc v dzungli. Vitenam trip 2015.
Dil #25 – Nuda ve meste strycka Ho Chi Minha
V dire na predmesti Saigonu jsme se probudili do dne s uplne poslednim presunem jednostopeho charakteru. Tak alespon hovorily nase sofistikovane propocty. Technicke problemy a s tim spojene casove prodlevy byly do kalkulace peclive zahrnuty, i tak jsme byli presvedceni, ze zbyvajicich padesat kilometru udelame. I kdyby jsme meli dojit pesky. Kvapem se blizil asijsky Novy Rok* a pokud neulovime nocleh jeste dnes, vostrouhame. Asijsky Silvestr je jediny tyden v roce, kdy se tu nepracuje. A kdyz rikam nepracuje, myslim tim opravdu nepracuje. Nefunguje vubec nic.
Do kosmopolitniho Saigonu vedla silnice primo umerna k velikosti samotneho mesta, ctyrproudova tepna pripominajici nemecke mestske obchvaty. Jen ty pojizdne objekty, pohybujici se po vozovce, byly ponekud kuriozni. No posudte sami, drubez nebo rybicky v roli spolujezdcu si nedovolila do scenare zaradit ani produkce z Kobry 11. Semir s Gerkhanem by pravdepodobne zirali stejne nechapave jako Psylos s Kontosem.
Ho Chi Minhovo mesto jsme nakonec dobyli bez jakehokoli problemu. S gracii jsme si to tam pricvrdlikali na pisticich a vrzajicich strojich jako dva superhrdinove. Mise splnena. Vietnam pokoren.
Ctrnact dni zpatky jsme malem ani nevyjeli z Hanoje, hodnekrat v prubehu cesty jsme chteli hodit rucnik do ringu, problemy se neustale kupily a my vetsinou vubec nevedeli, co mame delat. Ale ted? Ted nastala euforie. Nedokazali jsme sice nic svetoborneho, projet touto komunistickou bastou muze opravdu kazdy, konec koncu, my jsme toho dukazem, ale tech zazitku, dobrodruzstvi, krizovych situaci… Najednou cloveku dojde, ze je konec. Je to pocit vitezstvi. A take smutku.
Hotel jsme zhyckane zarezervovali pres internet, vzrusa jsme uz meli dost. Najit ho pak v centru osmi milionoveho mesta byla pro nas, zkusene harcovniky, hracka. *sarkasmus*
Nebudu tu vypravet o nejakem poetickem ci duchovnim po-prijezdovem programu, jednoduse jsme zapichly motorky do sklepeni, hodili batohy na pokoj vybydlene trihvezdy a sli se vozrat. Alkohol samozrejme propagovat nechci, je to tuze spatna vec, jako jakakoli jina droga, ale potreby tela nelze ignorovat. A blahodarne ucinky piva nelze poprit, ze jo.
Do odletu zbyvaly 4 dny, dostatek casu na zarazeni nejake kulturni vlozky. Potulovali jsme se mestem sem a tam, uzivali si ranni trhy a neustale jsme kostovali nove a nove pochutiny. Take jsme vyrazili na vylet. Pojdme si s pomoci fotek par takovych okamziku pirblizit.
Hlavni posta Ho Ci Minova Mesta, jejiz design se casto pripisuje legendarnimu Gustavu Eiffelovi. Pise to i vetsina papirovych pruvodcu. Lez jako Eiffelova vez. Na svedomi ji ma uplne jiny architekt (Alfred Foulhoux).
Odeslat do Evropy pohled s prilepenymi zrnky ryze byl docela problem. Evidentne tu nejsou zvykli na zakazniky s kreativne dementnimi napady.
Dalsi pamatka z dob francouzske kolonizace, katedrala Notre-Dame.
Nejcennejsi pozustatek francouzske nadvlady jsme vsak nevyfotili. Krupave francouzske pecivo, takove ty typicke dlouhe bagety, tomu rikam zlate dedictvi. Cert vem historicke budovy, tech se clovek nenaji, zato pochoutka Bahn Mi, zminovana v predeslem dile, by bez francouzskeho peciva nikdy nespatrila svetlo vietnamskych ulic.
”Americka valka” je samozrejme stale velke tema, a tak nam muzeum dokreslujici tento valecny konflikt nemohlo uniknout. Jasne, slechetni americane sem neprijeli zrovna kourit dymku miru, komunisticka propaganda v muzeu ale nema s objektivnim pohledem na vec vubec nic spolecneho. To se ale asi nemuzeme divit.
Aby jsme se do tematiky ponorili jeste hloubeji, vyrazili jsme az za hranice mesta, do tunelu v oblasti Cu Chi. Obdobne valecne katakomby u vesnicky Vinh Moc, jenz jsme navstivili drive (dil patnacty), byly v podstate puvodni a vubec ne turisticke. To se bohuzel o veleznamych Cu Chi rict nedalo. Jenze! Clovek si tam mohl zastrilet z dobovych zbrani obou znepratelenych taboru, z vietcongem pouzivane AK47 ci americanum slouzici rifle M16A1. Ani jednou zbrani jsem nebyl schopen trefit terc ”pet na sest” a jeste jsem si u toho pochroumal rameno, ale stejne, pro kluka z Prahy to byl zazitek. Kalasnikov je uzasnej kousek zeleza a nezvratny dukaz toho, ze v jednoduchosti je krasa.
Kdyby jste nekdy chteli splynout s mistnim davem, jako jsem se o to pokousel ja, nosenim typickeho vietnamskeho klobouku, nedelejte to. Prosim. Tak dlouho si me vsichni divne prohlizeli, az mi jediny anglicky mluvici vietnamec vysvetlil, o co bezi. Ten klobouk byl damsky. Vyhradne damsky. Mistni zeny ho nosi na ryzove plantaze jako ochranu obliceje pred slunecnimi paprsky. Holky s gelovymi nehty berou solarka s rakovinotvornym zarenim v celem zapadnim svete utokem, zatimco asiatky si brani pokozku proti prirozenemu slunecnimu svetlu sec jim sily staci. Chlapi to neresi nikde na svete. Neni to na palici?
Moucne cervy, proteinem nadupanou paradu, jsme si nemohli nechat ujit. Vypadaji nevabne, presto jsou famozni. Cestny pionyrsky, fakt jsem si posmakl!
Ovsem tahle polevka, to byl kardinalni prehmat. Ta podezrela tmava kostka neni bujon maggi, nybrz srazena krev. Z ceho? To nechtejte vedet! Po varenem psovi (dil osmy) slo o druhe a zaroven posledni jidlo, ktere jsme neustali. Exoticka jidla ano, ale vocamcad pocamcad.
Chutovka na dalsim obrazku pripomina klasicke brambory, nicmene brambory to nejsou. Co to ve skutecnosti bylo, netusim dodnes.
Nadesel cas vyhlasit viteze kulinarskeho okenka. Damy a panove, nase nejvyssi uznani si vyslouzily uplne obycejne nudle. Byly proste vynikajici. Kouzelna babicka je varila na silnici v zapadle ulicce, kde sotva mohli jit dva lide vedle sebe, presto tam mistni litali na skutrech jako by se nechumelilo. Typicke vietnamske poulicni bistro se vsim, co k tomu patri.
Pri popijeni kavy s kondenzovanym mlekem jsme zahledli dalsi nezvratny dukaz toho, ze ve Vietnamu je opravdu mozne uplne vsechno. Muj vrozeny fotograficky talent sice dokonale pohrbil veskere obrazove zaznamy, presto vezte, ze prvni mnich na obrazku nesel naboso. Hrde si to stradoval ve funglovych teniskach Air Jordan. To proste nevymyslis.
Krome mych rannich rozcvicek v parku, kde se schazel vietnamsky underground provozujici vsechno mozne i nemozne (rap, yogu, gymnastiku, grafitti, street art, beatbox atd.) neni uz moc dalsich zajimavosti, kterymi bych chtel ctenare zdrzovat. Blizil se odlet a tim i definitivni konec nasi tritydenni rebelie. Logisticky problem, jakym bylo zpozdeni meho navazujiciho letu v Kataru a tim zpusobene dobihani vlaku kdesi v Madridu, odkud jsem jel dalsich tisic kilometru domu na Gibraltar, byl jen tresnickou na dortu, ktera me nemohla rozhodit. Od nouzoveho prespani v dzungli se z beznych stresovych situaci staly volnocasove kratochvile.
Nejlepsi akci z poslednich dnu jsem si vsak takticky nechal na zaver. Prodej motorek ve Vietnamu neni uplna brnkacka, coz asi nikoho neprekvapi. Nas to prekvapilo.
Jako poctivi blbecci jsme je nechali dukladne umyt. Ono to vlasnte nebylo az tak uplne z poctivosti, neb motorky, zasrany jak jetel, nejsou lehce prodejnym artiklem, ze jo.
Pres internet se nam podarilo domluvit kupce, nacez jsme hodinu pred planovanou transakci vyrazili osplouchnout nabizene zbozi. Motorky nam umyli krasne, o tom zadna. Leskly se jako nove. Melo to vsak drobnou vadu na krase. Na me motorce prestalo kompletne vsechno fungovat. Vsim myslim ty jedine dve veci, ktere do te doby jaks taks fungovaly. Motor a klakson. Bez troubeni se ve Vietnamu neda dojet ani pro rohliky francouzske bagety. Kdo tam byl, vi presne o cem mluvim. No a bez funkcniho motoru se vec, jakou je motocykl, prodava vcelku nedobre, jen co je pravda.
Druha masina neutrpela umytim zadnou vetsi ujmu, a tak se Psylos vydal za domluvenymi zajemci s tim, ze ja rychle najdu mechanika a dorazim cobydup. Mechanika jsem nasel na prvnim rohu, to problem nebyl. Nekde lide s kartacem a stolickou lesti boty, ve Vietnamu lide se stolickou, kladivem a sikovkama opravuji na pockani motorky. Jeste porad to nekoho udivuje?
Vymenit ci opravit se muselo temer vse. Co se casove narocnosti i poctu soucastek tyka, slo o nejdukladnejsi generalku jakou kdy moje Honda podstoupila. Reci cisel se jednalo o 3 hodiny a 350 Korun. Prestoze je Psylos bavic k pohledani, tak dlouho potencionalni kupce zdrzet nedokazal.
Nakonec jsme prodej vyresili uplne jinak. Odvezli jsme umyte krasavice k prekupknikum do vytipovane casti mesta, kde se to blaznama s plany na projeti Vietnamu jen hemzilo. Sokujici pro nas byl fakt, ze jsme my dva, grandiozni neumetelove ve smlouvani a handrkovani, docela uspeli. Motorky jsme prodali za dve tretiny puvodni ceny. Ze bysme si cenu nejak vydobili, to nemuzu rict. Oni nam ji nabidli hned z prvni. Okamzite jsme vzali prachy a vypadli.
Kdo by snad premyslel o podobne klukovine, jakou byl nas trip, mam pro nej papir, ktery by se mu mohl setsakramentsky hodit. Vietnamsko-anglicky motorkarsky slovnik pro pripady krajni nouze. Ne snad, ze by neco z toho dokazal bezny evropan vyslovit, ukazete-li ale tento pergamen nekomu na ulici, precte si to sam a porozumi. Dostali jsme ho k motorkam hned v Hanoji. Skoda, ze jsem ho obejvil na dne batohu az pri zaverecnem baleni do letadla.
Jestli te me bizarni vypisky alespon trochu bavily, na nic necekej a vyraz za dobrodruzstvim, ktere tam venku ceka na kazdeho z nas. Nemusis jezdit do Asie nebo do Afriky. Sedni na babetu a dojed treba na Moravu. Stoji to za to.
* Tet aneb Silvestr po vietnamsku – zajimavosti o nejvetsim asijskem svatku sepsane samotnym Psylosem.
Na zaver jeste par zcela zbytecnych postrehu:
- Zjistil jsem, jak nevyvazene je me vzdelani. S ohledem na to, jak casto vyuziji znalost punskych valek, mam o nich docela slusnou predstavu, zatimco nemam tuseni, jak funguje karburator jednoducheho spalovaciho motoru.
- ”Dalekymi zememi se musis projist a propit, abys je poznal.” Poznamka, kterou temer pred sto lety napsal Karel Capek v dile Vylet do Spanel, je tou nejlepsi cestovatelskou radou, na jakou jsem kdy narazil. Stara moudra nerezavi.
- Pred Psylosovym vykonem smekam damsky ryzovy klobouk a hluboce se mu uklanim. Cely trip prezil ve zdravi, na cemz nic nezmenil ani jeden lehci pad. Nikdy predtim, prosim pekne, neridil. Aby taky jo, kdyz nema ridicak. Nejvice se ceni fakt, ze takovyhle motorkarsky analfabet stal na pocatku vseho. Vietnam byl jeho napad! A take prave on byl vzorem pro me kratke zamysleni o charite.
- Vietnamsti spoluobcane casto bydli ve svem vlastnim kramku, kdy cela rodina obyva prostory, ve kterych zaroven provozuje vecerku. Kdo nevi o cem mluvim, nikdy nebyl na Zizkove. Ve Vietnamu jsem pochopil, ze se jedna o zcela bezny model praktikovany drtivou vetsinou tamnich obyvatel. Proc platit najmy dva, kdyz staci jeden? Jednoducha matematika.
- Pri psani jednoho z dilu jsem zjistil, ze slovnik spisovne cestiny z roku 2011 nezna slovo ”youtuber”. No jo, dva jedenact, to byly casy.
- Kdyz se po navratu z cest podivate na socialni site a zjistite, jak velke procento lidi veri historkam o chemtrails, chcete se vratit do dzungle. Hned. A naporad.
- Pro ty, co se boji letat a maji obavy, ze by se na palubu mohl dostat terorista s bombou, mam jednoduchou radu. Vemte si do batohu bombu vlastni. Statisticka pravdepodobnost, ze by se na palube jednoho letadla objevily nezavisle na sobe bomby dve, je prakticky nulova.
- Kdo by snad nemel Vietnamu dost, muze se podivat na nekvalitni, velmi spatne (ne)sestrihane, na koleni natocene video z nasi cesty. Opravdu tragicke zpracovani kompenzuje snad atmosfera, ktera tam jako je (ucebnicovy priklad jedne ”bez klaksonu neprujezdne” krizovatky na stopazi 14:25).
*KONEC*
Bonusy k serialu Vietnam trip 2015:
Vietnamci mě docela zaujali, nemyslím tím prodejce, které u nás potkáme na každém rohu v obchodu, ale lidé žijící ve Vietnamu :) A navíc ta roznorodost etnických menšin… ( http://www.exotickapriroda.cz/blog/clanky/vietnamske-etnologicke-muzeum-v-hanoji-poznejte-vice-o-etnickych-mensinach )