Amazonska dzungle, Inkove, koka, pecene morce ci Machu Picchu. A taky lehka strevni nevolnost. Peru trip 2015
Peru trip #3 – Predehra na ctyrkolkach
Tri aklimatizacni dny stravene v historickem hlavnim meste Cuzcu jsme neprosedeli ve Starbucksu na namesti, jak maji ve zvyku digitalni nomadi pozujici s macbooky a salkem nekvalitni kavy zalite litrem mleka, predstirajici praci na volne noze a cestovani zaroven. Zpusob zivota techto instagramovych hrdinu zda se mi ponekud nestastny, a proto jsme udelali pravy opak. Vyhnuli jsme se podobnym cool mistum a misto toho vyrazili ven, objevovat nepoznane. Snad zmineni nestastnici narazili v laptopu na nase fotky, aby z toho vseho, co nevideli, taky neco meli.
Zkoukli jsme nejznamejsi mestske pamatky, zatimco jsme vyrizovali potrebne formality kvuli vstupu na vladou peclive kontrolovanou Inckou stezku. Stihli jsme i zakladni observaci prilehleho okoli, kterou jsme provedli na off-roadovych ctyrkolkach, jelikoz klasicka mestska turistika se nam zajedla drive, nez bys rekl tripadvisor a bylo nutne prolozit ji nejakou tou akcnejsi vlozkou.
Na ctyrkolkach nenastali zadne zasadni problemy. Zadne probelmy rovna se zadna zabava. Zadna zabava rovna se zadne zabavne cteni. Sorry.
Panoramata, ktere jsme ze sedel bugin videli, bych slovy snad ani nepopisoval, abych je nahodou nesprznil. No reknete kouknete sami.
Dochovane domecky jeste z dob pred-incke civilizace. V tehle rourach pry bydlely cele rodiny. Sardinky v konzerve maji, proti tomu, prostornej bejvak.
Dodnes nepresne vysvetleny technologicky pocin peruanskych indianu, experimentalni skalka Moray.
V tehle zahradce si Inkove diky unikatni praci s vetrem, slunecnimy paprsky a odstupnovane vysce jednotlivych pater dokazali nasimulovat nekolik desitek! ruznych klimatickych podminek a tim padem experimentovat s produkci vsech moznych rostlin, bylinek, plodu. Nabyte vedomosti, i bez dotaci EU, pak dokazali pretavit ve skvele zemedelske vysledky.
Michelinovskou pneumatikou (nikoli hvezdou) ovenceny kuchar Babica by jiste ocenil udoli v pravo dole. Salinas de Maras, prirodni vyskyt a tezba suroviny, jenz ani legendarni televizni nekuchar nedokaze nicim nahradit. Sul.
Terenni vylet po okoli byl paradni. Netusili jsme navic, co nas ceka za par dni ve chrtanu samotnych And. Tohle mela byt teprve predehra. Dechberouci krasy peruanske prirody byly stale jeste pred nami.
Posledni vecer pred zahajenim nekolikadenni Machu Picchu vypravy jsme vyrazili do zapadle, ryze lokalni hospudky, servirujici tradicni mistni mnamky. Jako klasickej ochutnavac cizich kultur jsem samozrejme neodolal a hned z prvni jsem skocil po delikatese cislo jedna, po pecenem morceti.
Nejsem zrovna fanouskem drapu, zubu, vnitrnosti a vubec vsech zbytecnejch veci, ktere se jednak nedaji snist a druhak az zbytecne moc pripominaji dany pokrm v zivem stavu. Neni tedy prekvapenim, ze jsem si az tak moc nepochutnal. Masicko je to vyborny, o tom zadna, je ho ale na morceti jak safranu a jeste k tomu se strasne spatne obira z kosti. Secteno podtrzeno, je s tim vice prace nez snedku. Clovek to obira, ojida a najednou zsjisti, ze dojedl, pritom hlad ma jeste vetsi. Proto jsme v CR presli chytre na kraliky, kteri chutnaji uplne stejne, masa maji trikrat tolik a jedi se celkem snadno. Inkove by se od nasich predku mohli ucit, jen co je pravda.
Posledni prival sacharidu, pred pesi pouti, mel zajistit jakysi dezert, jehoz jmeno bylo stejne neprelozitelne jako nezapamatovatelne. Ba co hur, nechutnal ani me, ani pritelkyni. A to prosim pekne tak extremnim zpusobem, ze jsme ho ani nevyfotili! Vic uz se jidlo v dnesni dobe snad ani ponizit neda, ze jo.
Timto nam skoncila povinna tridenni nadmorsko-vyskova adaptace. Na radu prichazi zakladni pilir, prapuvod cele nasi vypravy. Ctyricetipeti kilometrova Inka streka s novodobym divem sveta na konci. Zabalit batoh a spat, pred rozbreskem vyrazime!
Budicek v 5 rano, rendezvous s dosud neznamymi spolu-poutniky a pruvodcem, odjezd minibusem a zakladni seznamovacka. Po par hodinach dorazime do posledni obydlene vesnicky, kde dokupujeme naproste nezbytnosti (koku a jine zivotabudice) a naposledy si muzeme uzit luxus, jakym je klasicky zachod. Za dalsich ctyricet minut uz vysedame pred vstupni branou stezky.
Pred nama uz je jen divocina, petitisicove hrebeny And, nekonecny destovy prales, pusta alpska tundra, chlupati sklipkani, dest, bolest, unava, sranda… proste vsechno, co k nezapomenutelnemu zazitku patri. Vcetne super party, kterou v nasem pripade tvorili cestovatele ze vsech ruznych koutu sveta (z Toronta, Melbourne, Almaty, Yorkshiru, Kalifornie ci Dusseldorfu). Pruvodcem nam byl domorodec, mluvici i prapuvodni Quechuou. On sam sel tuhle cestu po stotricateosme. Rutiner.
Podle vsech dostupnych informaci by listopadem melo v Peru zacinat obdobi destu. Sokujici, ze tomu tak skutecne bylo. Prselo nebo mrholilo kazdy den, kazdou noc. Plastenky jsme s sebou samozrejme meli, v suchu jsme vsak byli vseho vsudy pouze prvni den. Pak uz nam varhanky na prstech nezmizely po celou dobu nasi pesi expedice. A vite co? Bylo to skvely! Nemenil bych pocasi ani za gram koky. Priroda dostava cerstvym prisunem vody smrnc a trpyt, je hezci a zivejsi. Mlhove opary tvori nadherne hrebenove zavoje. Cloveku je sice kosa, ale fotky porizene za techto podminek nasbiraji az o 22% vice lajku. No a vo tom to je.
Ale vazne. I ztrata komfortu lepsiho pocasi se proste ceni. Trocha utrpeni a nepohody je potreba, aby se vzpominky zaryly hodne hluboko. A mimosezonni levnejsi letenky, ubytovani, lepsi dostupnost vseho a hlavne moznost vubec se na tuhle indianskou pesinku dostat, za tech par destovych kapek rozhodne stoji.*
*Vlada velmi dusledne kontroluje mnozstvi pesich turistu na Inka trailu. Drive to byla cesta preplnena poutnikama, plna odpadku, bez zadnych reguli. Dnes je kapacita striktne omezena. Clovek se sem nedostane jinak, nez s licencovanym pruvodcem, ktery mimo prednaseni o historii a zvycich dohlizi na dodrzovani vsech pravidel. Kempuje se na mistech tomu urcenych, stezka se udrzuje v cistote a okolni priroda netrpi zdaleka tolik, co driv. Nicmene vstup si kvuli temto environmentalnim opatrenim musite koupit pul roku dopredu, jinak mate smulu. A to mluvim o obdobi destu, chcete-li absolvovat stopovani Inku v popularnejsim suchem (zimnim) obdobi, tri ctvrte roku dopredu muze byt na rezervaci pozde. Na nejznamejsi pesi trek sveta se zkratka stoji fronta.
Dobrý den, bezva článek! O dovolené v Latinské Americe sním už delší dobu a konečně to vypadá, že by to mělo vyjít letos. Chtěli bychom s partou přátel vyrazit na road trip, který bude začínat v Kolumbii, pokračovat právě v Peru a končit v Bolívii. Na Peru budeme mít bohužel jen 8 dní a tak bych se Vás chtěla zeptat, co rozhodně nesmíme vynechat, samozřejmě kromě Maccu Picchu :-). Měli jste před cestou nějaký list priorit, podle kterého bychom se mohli nějak inspirovat? Nějaké info jsem si našla už tady: Peru. Nicméně mě hlavně zajímá názor z Vaší osobní zkušenosti. Díky za odpověď, R.
Dobry den, ja jsem z Latinske Ameriky byl pouze v Peru, takze o jinych zemich vam toho moc neporadim. V Peru jsme sli cely trek Inca Trail, ktery doporucuji, je to vetsi zazitek nez samotne Machu Picchu na jeho konci, nicmene povoleni vstupu na Inca Trail se musi zaridit s velkym predstihem. Take bych doporucil nekolik dnu stravit v Amazonske dzungli.