Zasnezeny horsky prusmyk, cedrovy les, Grand Canyon, Sahara, oazy, surfovani v Atlantiku, prohibice. To vse behem jednoho jedineho dne. A takovych dnu bylo 8. Nejrozmanitejsich 2600 km jaky Allah kdy videl. Maroko Trip 2016
Dil #1 – Terminal
V roce 2014 jsem vzal batoh a vyrazil trajektem do Afriky. Mam to hned za barakem, byl to tedy povinny pruzkum prilehlelo okoli. Z pristavniho mesta Tangier jsem Jel (cestovani marokanskym ”grand taxi” je vskutku jizda s velkym J) pres 200 kilometru do vnitrozemi a utaboril se v modrem meste Chefchaouen, kde jsem stravil 4 dny. Plus minus 4 dny.
Delku sveho pobytu jsem si odvodil az pri pohledu do kalendare po navratu do Spanelska. Jelikoz jsem se vetsinu casu pohyboval po horach, ztracen v nekonecnych plantazich marihuany*, prehled o case se mi jaksi vykouril z hlavy. Cas byl pro me hodne relativni promennou, chvilemi dokonce zcela neznamou velicinou.
Alkohol se v Chefchaouenu z nepochopitelnych z nabozenskych duvodu prodavat nesmi. Nalada je tam vsak diky zelenemu vseleku (hasis, v jehoz forme se trava v Maroku konzumuje nejcasteji, je sice hnedy, ale rozumime si, ze jo) stejne porad skvela. Vyletu jsem se tehdy zucastnil pouze ja a slechetny Glock. A prave moje udatna dyka byla setsakramentsky dulezitym spolecnikem. Bez ni bych byl svorcovej (a to hned 2x) behem pouhe prvni ctvrt hodinky po vylodeni na africkem uzemi. Samotna bleda tvar se poulicnim zlodejickum v Tangieru zdala jako jednoducha korist, to se ale prepocitali. Nastesti. Nemeli totiz kalkulacku.
Cerny kontinent, modre mesto, zelena uroda. Takova byla moje prvni navsteva Maroka. Ze se tam jednou vratim bylo na biledni.
Rok pote jsem probusil s kamaradem Psylosem cely Vietnam na rozpadajicich se napodobeninach prastarych Hond. Rebelie, ktera ve me zazehla vasen pro jednostope cestovani. Netusil jsem vsak, ze v dalsi dobrodruzstvi se promeni uz samotna koupe nove motorky. Slova motocykl a dobrodruzstvi od sebe clovek zkratka neoddeli. A jestli jo, tak neco dela spatne. Tentokrat neslo o asijskou napodobeninu japonske predlohy, nybrz o cistokrevnou bavorskou klisnu. BMW G 650 GS. Idealni motocykl pro zeny, dozvedel jsem se pozdeji.
Po vsech tech fiascich, kterymi jsem si ve Vietnamu prosel, jsem se rozhodl zmenit pristup. Oddal jsem se studiu dobrodruzneho cestovani v motorkarskem sedle. Mnoho jsem toho nacetl a take prakticky vyzkousel na kratsich jednodennich vyletech. Citil jsem se nadupany teoretickymi vedomostmi, znal jsem spravne postupy ve vsech moznych krizovych situacich a nenapadalo me nic, co by me mohlo zaskocit. Mel jsem mozek ve stadiu jakesi cestovatelske puberty, kdy jsem vsechno vedel nejlip, byl jsem nesmrtelnej a nic me nemohlo prekvapit. Jak uz to tak v puberte byva, bylo jen otazkou casu, kdy si nabiju drzku.
Maroko jsem nosil v hlavne uz od dob me prvni batuzkarske navstevy, a tak nebylo pri vyberu destinace pro dalsi moto trip o cem diskutovat. Skvele silnice, jeste lepsi off-roady. Sahara pouhych par hodin jizdy od zasnezenych hor. Pobrezi s krasnymi plazemi a idealnimi podminkami pro surfovani (surfovat sice neumim, ale zni to cool). Historicka mesta, exoticka arabska kultura, priroda vhodna k divokemu kempovani a tak dale. Navic to mam za humny, presneji receno co bych kamenem dohodil a zbytek doplaval. Maroko je zkratka bastou moto cestovatelu a ja citil povinnost jet tuhle zemi prosmejdit skrz na skrz.
Psylosovo preziti nasi vietnamske mise byl podobny zazrak, jako kdyz Leicester City zvitezil ve fotbalove Premier League. Kurz 5000:1, aby jsme si rozumeli. S nim jsem tedy pocitat nemohl, vic uz stestenu pokouset nechce a nase mozne dalsi dobrodruzstvi bude minimalne na kolech ctyrech, nikoli na dvou. Uz to tedy vypadalo, ze se do zeme Mauru vypravim sam, vtom jsem vsak celym napadem nakazil sveho pokrevniho bratra, ktery se nadsene pasoval do role verneho komplice. Ja a brasule. Jedna motorka. Maroko. To jsem teda zvedavej.
Malej a velkej. Blby a blbejsi. Vinnetou a Old Shatterhand. Jeste nevim, jak nas pro potreby sepsani nasich pribehu pojmenuji, jednoduche ”ja a Fery” se ale jevi jako nejlepsi volba. Kreativita a vymysleni originalnich veci je abstraktni vlastnost, ktere by se ve mne ani arab nedorezal.
Nastesti vsak zadne vymysleni nebude potreba, ba naopak. Ani nevim, jestli budu mit nervy vsechny nase zazitky zevrubne popsat a znovu si tak jimi projit. Malem jsme totiz ani nevyrazili. Co nevyrazili, malem bracha nedojel ani za mnou do Spanelska, kde melo vsechno teprve zacit. Na motorce jsme spolu poprve sedeli den pred odjezdem a bylo to tak velkolepe, az jsme malem celou Afriku skrecovali. A to nemluvim o tom, ze papiry k motorce, potrebne k legalnimu pohybu byt jen po evropskych silnicich, jsem shanel jeste pri te nasi prvni spolecne vyjizdce. Heslo *hlavne nic nepodcenit* zustalo opet pouze zboznym pranim.
Jak jsem jiz psal, pro Feryho zacal cely trip o neco driv, musel se totiz dopravit ke mne, na uplny jih Andaluzie. S odhodlanim psat si ”lodni denik” z nasi cesty, zapocal sve zapisky hned na letisti Vaclava Havla. Vydrzel psat az po dobu jeho pobytu na letisti v Malaze, kde si strihnul roli Toma Hankse z filmu Terminal. Tim jeho slavne rukopisy z Maroka skoncily. Nevadi. Jeho prvni a zaroven posledni kapitolu si sem dovolim bez jeho souhlasu vlozit.
Brasuleho neupraveny denikovy zapis
Prvni cast jsem se rozhodl napsat hned prvni noc na svoji prvni ubytovne – letisti v Malaze. Po celkem bezproblemovy ceste na letiste, odbaveni, rekordne drahym, ale povinnym pivku na ruzynskym letisti, jsem uspesne preletel a dorazil do Malagy. Tady cekalo prvni ocekavane zpestreni, tedy presun Malaga – Gib. Vzhledem k tomu, ze prilet do Malagy byl kolem pul desaty, tedy asi dve hodiny po poslednim znamym verejnym spoji, jsem se rozhodl zkusit stesti a “stopovat” u pujcovny aut. Slusna vyzva, kterou jsem chtel uz pro tu zkusenost prubnout. Pujcovat si sam auto mi prislo jako jednak zbytecne drahy a druhak jako srabarna. Po vyzvednuti batohu jsem se tedy premistil na svuj “stop point” a zkusene jsem zacal vybirat prvni cil sveho pokusu. Nutno podotknout, ze diky zaludnostem, ktere maji autopujcovny nachystane na sve nezkusene (cti neo klienty) zakazniky, staly vsude solidni fronty, a tak bylo z ceho vybirat. Prvni kolo draftu vyhrala skupina, ve ktere byli i dva vozickari. Vyber padl hned z nekolika duvodu. Jednak jsem vytusil solidaritu s lidmi v nesnazich, druhak mi prisli pratelsti a za dalsi jsem vedel, ze mi skupinka neutece. Alespon ne vsichni. Jak se ukazalo, usudek byl spravny. Dama ve vedeni dokonce byla i prijemna, nicmene problem byl v kapacite vozu, kombinovane s neskladnosti vozicku. Zkratka a dobre, mel jsem smulu. Postupne jsem zkousel dalsi a dalsi potencialni liftaky a ackoliv jsem se snazil vyhodnocovat a upravovat ruzne promenne, jako zpusob osloveni, vysvetleni troublu, nebo mista “prepadeni”, vysledek byl i pres odlisne cesty k nemu, cim dal stejnejsi. I presto, ze jeste kolem pul druhe hodiny ranni byla u pujcoven stale solidni fronta, skoncil jsem na lavickach v “cekarne” sam. Pomalu se o me zacinalo pokouset spani, a tak jsem zacal resit, kde si po tom vykonu trosku odpocinu. Po privazani vsech zavazadel ke svym udum jsem se snazil zavrit oci, ale divny pocit me stejne nenechal usnout. Pri cekani se mi podarilo, i diky brasulove online pomoci, zajistit odvoz na brzkych 7:30. Brzkych tedy v beznem rezimu. Vzhledem k tomu, ze bylo neco po druhe hodine ranni, to momentalne bylo pozdnich 7:30. Nedalo se ale delat nic jineho, nez cekat. I pres liduprazdne prostory hal se mi ale myslenka usnuti uplne nezamlouvala. Napadlo me tedy najit lepsi utociste. Lepsi = bezpecnejsi. Po chvilce premysleni me jedno takove misto prece jen napadlo. Kde? No jasne, na hajzlech! Prvni byly zklamanim, ale ty druhe naopak prijemnym prekvapenim. Jen slabe zapachajici dezinfekce, solidni cistota a hlavne – pekne kabinky na zamek. “Mam vyhrano,” napadlo me. Spokojene jsem usedl do posledni kabinky s velkym batohem na zadech a malym na brise. Prvni sok prisel v zapeti. Batohem jsem odstartoval splachovani, ktere me i pres peknou nadvahu a poradna zavazi, vystrelil asi metr nad zem. Rychle jsem se zklidnil a zasedl znovu, tentokrat zkuseneji. Prvni pul hodina byla fajn, ale pak me zacala tlacit sedaci cast meho tela. Navic mi tu proste neslo zabrat. Po lehkem odpocinku jsem kolem ctvrte hodiny ranni vyrazil zmenit lokal. V tom se mi naskytla zajimava zkusenost a podivana. Prazdne haly letiste Malaga, kde jsem naprosto osamoceny. Zadni dalsi spaci, zadni delnici, zadna ochranka. Proste jen ja a letiste. Po lehke prochazce jsem se usadil nedaleko vychodu a premyslel co dal. V tom se konecne nekdo objevil. Ochrance objektu. Typicky securitak, jako zname od nas. Metrpetasedesat, kolem sedesati kilo a vetsi strach nez ja. Po slusnem pobidnuti, jestli bych se mohl premistit do mistnosti vychodu jsem poslusne prikyvl. Stejne jsem nemel nic lepsiho na praci. A tak jsem opustil branu uzavrene letistni casti, pozdravil cetu uklizecu, kteri meli plne ruce klaboseni o vsem moznem, jen na praci pritom jaksi zapomneli (inu, klasicka manana), jsem usedl na dalsi sektor lavicek, kde jsem se prijemne uvelebil, vyzul sve horske botky (jeste, ze tou dobou nebyl v hale zadny dalsi civilista!) a cekaje na svuj odvoz, zacal psat tuhle story…
Nakonec brasule vitezoslavne dorazil onlajnovym autostopem nazyvajicim se BlaBlaCar. Dovolim si tvrdit, ze jsem na jeho prijezdu mel kapku vetsi zasluhu, nez mi prisuzuje ve svych memoarech, ale vite, jak to dnes s historickymi fakty chodi. Uhel pohledu, odborne nazyvany terminem perspektiva, vytvari alternativni fakta jen to hvizdne. Vic uz brachovi zaznamy komentovat nebudu, jeste by v mych zbytecnych zvastech zapadl jeho nekorektni humor. To by byla svatokradez.
* CIA factbook: Morocco is one of the world’s largest producers of illicit hashish; shipments of hashish mostly directed to Western Europe; transit point for cocaine from South America destined for Western Europe; significant consumer of cannabis.
Diapozitivy k serialu Maroko trip 2016
Dobře se to čte i bez těch háčků a čárek :D
To jsem rad! :)
Pingback: Maroko trip #2 | bez(dia)kritiky.cz