kloud(n)ovina #2.2019 | psáno pro časopis 53×11

Kdo je světová jednička?

Většina fanoušků žebříček UCI ignoruje a není se čemu divit. Je nastavený tak nešťastně, že o ničem důležitém nevypovídá. Ze stejného důvodu nezajímá ani závodníky samotné, což už je poněkud větší problém. Koho totiž UCI body zajímají, jsou sportovní ředitelé, jelikož pro existenci samotných týmů mohou být právě ony ve finálním sčítání zatraceně důležité.

Problém není v tom, že rozdělované body v současně nastaveném systému kvalitu či přínos jednotlivých závodníků výrazně zkreslují. Čert to vem. Cyklistika jako sport může fungovat skvěle i bez jakéhokoli smysluplného žebříčku. Problém je v tom, že ačkoli bodování není úplně spravedlivé, na bodech ve finále záleží. Mohou totiž rozhodnout třeba o tom, jestli nějakému týmu bude udělena World Tour licence či nikoli. Když už tedy mezinárodní federace činí některá zásadní rozhodnutí na základě jistého žebříčku, měla by, dle mého soudu, výrazně zlepšit fundamentální princip jeho fungování.

Abych jen nekritizoval, UCI se evidentně o lehké změny pokouší. Na začátku února vyšla aktualizace pravidel, která například zakazuje přenositelnost bodů konkrétního závodníka z týmu A do týmu B. Takhle si třeba v Dimension Data podpisem Kreuzigera, Valgrena, Nizzola a Gasparotta zajistili nejen výborné závoďáky, ale i přísun jejich bodů, které si vyjeli ve svých bývalých týmech, kde jim k nim pomohli domestici placení ex-zaměstnavateli. V hodnocení týmů se každému mančaftu počítá 10 nejlepších jezdců, a právě zmiňovaná čtveřice posil je v Dimension Data hned v top pětce celého týmu!

Na konci letošní sezony proběhne přerozdělování všech současných 18 World Tour licencí. Když týmy splní finanční a administrativní regule, rozhodovat bude sportovní stránka, tedy UCI body. Nejen body za letošní sezonu, ale i ty dosažené v letech 2018 a 2017. Z tohoto pohledu jsou loňské podpisy jihoafrického týmu mnohem víc než jen změna závodní filozofie, jak o tom jejich vedení rádo hovoří. Jsou vychytralou strategií v boji za obnovení licence. Možná právě jejich taktika vyprovokovala mnohdy nečinnou UCI k zavedení pravidla o nepřenositelnosti bodů. Za mě dvojitý potlesk pro Dimension Data. Vlastně trojitý, neb díky novému pravidlu už jejich strategii nikdo z rivalů neokopíruje a jich samotných se nedotkne, neb zpětně se pravidla uplatnit nedají.

Vraťme se ale k samotnému žebříčku a jeho záludnostem. V cyklokrosu či na horských kolech je situace docela jiná, jednotlivé závody tam jsou typově podobné, týmová taktika hraje minimální roli a všichni závodnici absolvují zpravidla všechny velké podniky. Na silnici je to výrazně komplikovanější. Jak objektivně kvantifikovat, jestli je lepší Peter Sagan nebo Chris Froome?

UCI to řeší tak, že natvrdo nastavila odstupňované bodování všech konkrétních závodů v kalendáři. Fascinuje mě, že právě tohle nikoho nepálí. Proč je Tour de France za více bodů než Giro či Vuelta? Jasně, je to největší akce celého roku a předpokládá se účast všech hvězd, ale je tomu vždy tak? A proč tedy Giro není obodované lépe než Vuelta (tyto dvě Grand Tour jsou hodnoceny totožně), když se oficiálně pokládá za druhou nejdůležitější akci? Proč třeba nemají závody nějaký svůj bodový koeficient, který by se násobil dle síly startovního pole, tzn. čím více lepších jezdců na startu, tím těžší je logicky vyhrát, tím více bodů pro vítěze? Aby se ale dala objektivně definovat síla startovního pole, musel by nejdříve fungovat samotný žebříček jako takový, takže jsme zpátky na začátku.

Dle současných tabulek UCI je například vítězství v Cadel Evans Great Ocean Road Race stejně cenné jako výhra na Strade Bianche. Vítězství na Flandrech či v Roubaix je bodově ohodnoceno stejně jako celkové prvenství na Tour Down Under. Puntíkatý dres v celkové klasifikaci Tour je stejně hodnotný jako jedno etapové vítězství. Výhra v bodovací či vrchařské soutěži kdekoli jinde než na Grand Tour má hodnotu nula. V kolika z výše zmíněných příkladech jste s UCI tabulkou za jedno?

Za zmínku také stojí dohledatelnost informací. Najít detaily fungování a bodování jednotlivých závodů není otázka na pár minut, člověk se musí zavrtat do předpisů a regulí a poctivě hledat. Mně to až tolik nevadí, ale proč nejsou základní informace dostupné hned vedle daného žebříčku tak, jak by to člověk očekával? Když pak vyjeté body rozhodují třeba o (ne)účasti na olympiádě, úředníci z jistých zemí nejsou schopni relevantní informace najít (podobnost s případem Martiny Sáblíkové a neschopností ČSC je čistě náhodná).

Žebříček UCI vypadá jako nedůležitá součást cyklistiky, jenže ve skutečnosti se jedná o docela zásadní věc a v Aigle to moc dobře vědí, přesto se mu nevěnuje adekvátní pozornost. Drobné úpravy pravidel nepomůžou, celé by to chtělo od základu překopat. Co třeba zkusit zaměstnat pár zkušených aplikovaných statistiků či zadat tento problém formou zajímavé soutěže matematickým univerzitám? Bez podobných experimentů jen těžko někdy přijde revoluční systém bodování, který by o kvalitách jednotlivých závodníků a týmů věrohodně vypovídal. Dokud se tak nestane, post světové jedničky v silničním rankingu UCI zůstane nevýznamnou formalitou.

PS: Existují ještě dva podžebříčky (One Day Races a Stage Races). Tyto rankingy ukazují, kolik bodů konkrétního závodníka pochází z klasik a kolik z etapáků. Vlastně je to jen takové jednoduché aritmetické cvičení zobrazené na webu UCI. Nic víc, nic míň. Jejich existence je úplně zbytečná, k ničemu neslouží a nikoho nezajímá (ani závodníky ani samotné týmy).

Psáno pro cyklistický časopis 53×11, číslo 2/2019, vydáno 1. března 2019Lukáš Klouček

Autor je bývalý profesionální cyklokrosař a silničář a nyní bookmaker sázkové kanceláře William Hill