kloud(n)ovina #7.2019 | psáno pro časopis 53×11

Jak vylepšit „Starou dámu“?

Letošní Tour de France pro mě byla rozhodně tou nejzábavnější od doby, co cyklistiku alespoň jedním okem sleduji. Potvrdilo se, že závod dělají především cyklisté a jejich výkony, všechno ostatní je druhořadé. Spektakulární podívanou jako letos ale nemůžeme očekávat každý rok. Je těžké mluvit o nedostatcích, když skončil jeden z nejlepších ročníků vůbec, ale přece, dalo by se na největší každoroční sportovní akci něco vylepšit? Já si umím představit hned několik slibných zlepšováků.

Bez pardónu bych zrušil bílý dres pro nejlepšího mladého jezdce a nahradil ho nějakou jinou, relevantnější a zajímavější soutěží. Od základu bych překopal soutěž o nejlepšího vrchaře, neb současná podoba mi přijde poněkud nešťastná. Pozměnil bych i fungování soutěže bodovací – ne snad proto, aby přestal vyhrávat Sagan (měnit pravidla jen kvůli dominanci jednoho závodníka či jednoho týmu je cesta do pekel, dělá to tak Formule 1 a to stačí), ale proto, aby byla soutěž přehlednější. Týmovou klasifikaci bych osvěžil tak, aby nabyla zasloužené prestiže. Také bych zkusil vymyslet nějakou zbrusu novou soutěž, opravdovou funglovku. Pojďme ale probrat jednotlivé body pěkně postupně.

Začnu tím bílým dresem. Ví někdo, jaká je jeho věková hranice? 22, 23 nebo 25 let? Ano, za C je správně, ale na tom nesejde. Většina lidí ani neví, kolik takových mladíku na Tour startuje. Nikomu na téhle soutěži nezáleží, protože v dnešním trendu, kdy ti nejlepší jsou často i nejmladší (Bernal byl druhým nejmladším účastníkem celé letošní Tour), je tato podkategorie tak trochu zbytečná.

Puntíkatý dres. Když se podíváte na posledních deset edicí Tour, kolikrát ho vyhrál opravdu nejlepší vrchař? Třikrát. Letošní výhra Bardeta působí stejně ironicky jako ta Voecklerova z roku 2012. Nechci snižovat jejich úsilí a odpírat jim výhru, za daných pravidel přizpůsobili „styl boje“ a vyneslo jim to kýžené ovoce, o tom žádná. Všichni ale víme, že do nejlepších vrchařů daného ročníku měli setsakramentsky daleko. Je to prostě špatně nastavená soutěž. Co třeba závodníkům měřit čistý čas ve všech kategorizovaných kopcích? Ať už by se pak jednotlivé časy sčítaly nebo by bodovali ti nejrychlejší, podobně jako dnes při samotném průjezdu, rozhodně by to bylo spravedlivější. Či co třeba z wattových výstupů v označených kopcích přepočítat průměrný výkon na kilogram závodníkovy hmotnosti a jezdec s nejvyšším číslem by vyhrál? To už je lehce pofidérnější nápad, ale s 58 kilogramy se to Nairovy machruje, není-liž pravda.

V bodovací soutěži mě dráždí ty nesmyslné sprinty v průběhu etap. Zrušit. A vůbec, každou etapu bych bodoval úplně stejně, ať je dojezd na Tourmaletu či na Champs-Élysées. Prostě regulérní bodovací soutěž, sčítaní kompletního pořadí v úplně každé etapě, tři nejhorší výsledky by se škrtaly a ten s nejmenším součtem vyhrává, hotovo dvacet. Sagan po osmé. Nebo snad Alaphilippe?

Týmová soutěž v současné podobě je tak upozaděná, že drtivá většina fanoušků se o ní dozví jen tehdy, když si Movistar v Paříži na pódiu přebírá cenu. To je podle mě škoda. Týmovou soutěž bych rozhodně zvýraznil a zatraktivnil, v současné podobě je jen do počtu a nikomu nic neříká. Z podstaty samotné cyklistiky by měla být mnohem respektovanější.

Čím nahradit ten zrušený bílý dres? Co třeba nějaká kombinovaná klasifikace, například součet bodovací a vrchařské soutěže, jakýsi dres pro „obojživelníka“. Nebo cena pro největšího dříče – pro závodníka, co vyprodukuje nejvyšší průměrný wattový výkon v průběhu celé Tour. Anebo soutěž o nejlepšího sjezdaře. Tak jako jsou označená ta nejtěžší stoupání, by byly označené sjezdy či jejich vybrané technické úseky a tam by se závodníkům měřil čistý čas. Ano, bylo by to nebezpečné, ale hromadné spurty v sedmdesátce snad nejsou? Kdyby se měřené úseky vybíraly chytře, nemuselo by to být o nic víc nebezpečnější, než je to teď. Já si prostě myslím, že cyklista by měl umět jezdit i z kopce dolů a tahle soutěž mi na Tour vyloženě chybí. Kvůli její absenci jsem s cyklistkou taky skončil, že jo.

Také by se mohlo krapet zaexperimentovat s časovými bonifikacemi. V současnosti je to 10, 6 a 4 sekundy v cíli. Já bych odstupňoval klidně prvních deset závodníků, a to po pěti sekundách. Čím větší rozdíly, tím více závodění. Defenzivní taktiky, které mnohdy závod z diváckého hlediska zabíjejí, by byly do značné míry eliminovány. Bonusová místa na trati, kde se letos dala nějaká sekunda získat (8, 5 a 2), bych minimálně zdvojnásobil.

Často vidíme jezdce v dresu lídra nějaké soutěže, on ale přitom nevede, jen ten, kdo je první, vede i jinou prestižnější klasifikaci a upřednostnil dres jiné barvy. Tohle pravidlo bych smazal jako první. Kromě vedoucího muže by nikdo na speciální dres neměl mít nárok, i kdyby jej v daný den nevezl nikdo. Sponzoři holt prominou.

Já vím, tradice jsou tradice. Je třeba je ctít a dodržovat. Některé mnou navrhované změny jsou navíc trochu přehnané, mě ale zavedené pořádky nudí a pro zmíněné experimenty bych okamžitě zvedl ruku. Bohužel či bohudík (nehodící se škrtni), nikdo z Francie se na můj názor neptá.

Psáno pro cyklistický časopis 53×11, číslo 7/2019, vydáno 9. sprna 2019Lukáš Klouček

Autor je bývalý profesionální cyklokrosař a silničář a nyní bookmaker sázkové kanceláře William Hill