Symbioza techto dvou rozdilnych mest, statu a vlastne i svetu, jenz od sebe deli pouhe dve minuty chuze, me neprestava udivovat. Zivot zde pripomina Divoky zapad jaky ani Karel May nedokazal vycucat z prstu. Kovbojove tu sedlaji prastare, prorezavele, levnou cernou barvou nastrikane skutry, drzici pohromade jen diky americkemu vynalezu Gorilla tape® (mezi ceskymi kutily znamy take pod pojmem stribrna paska), na kterych obratne kocuji skrz klikate ulicky, jednosmerky, pesi zony ci chodniky. Abych jim nekrivdil, obcas vyuziji i beznou legalni pozemni komunikaci, byt pravidla silnicniho provozu uspesne ignoruji i tam. Jako externimu pozorovateli se mi zda, ze operuji pouze v noci. Co na plat, vyvijeji-li lide spanelske narodnosti nejakou aktivitu, tak jedine v noci. Zlozvyky se na Pyrenejskem poloostrove dedi z generace na generaci s nulovou ztratou geneticke informace. Darwin by nevericne krotuil hlavou. 

Nocni jezdci vozi na zadech velke cerne tasky, ktere muzeme videt v kazde zfilmovane bankovni loupezi. Misto prepadani dostavniku ci parnich lokomotiv vsak novodobi kovbojove pouze prepravuji zbozi z bodu A do bodu B. Nosici vody, oznacil bych je zargonem z jeste prohnilejsiho prostredi. Ano, povest ceskeho fotbalu neni zrovna zavidenihodna (no nekul ocima, Lavi!). Geograficke souradnice bodu A mi zname nejsou, pravdepodobne je to ovsem stanoviste promenlive, neb preklad zbozi ze clunu prijizdejicich z Maroka do tasek kocujicich banditu nezahledne clovek zrovna casto.

Zato bod B je znam snad kazdemu obyvateli klidneho mestecka La Linea. Bod B je ucebnicove ghetto, vzdalene pouhou minutu chuze od hranicniho prechodu mezi Girbaltarem a Spanelskem. Prave tam si kazdy svobodny obcan muze zakoupit zasobu dobre nalady, at uz k tomu potrebuje kokain nebo hasis. Nebo cokoliv jineho. Cena dobra, kvalita jeste lepsi. Slogan, ktery by zavidely i kdejake farmarske trhy, je tady dokonce kontrolovan zakonem.

Spanelska policejni stanice na vsechno bedlive dohlizi ze vzdalenosti pouhych nekolika set metru. Zrejme prave diky tomu vse slape jako hodinky vybavene zatracene kvalitnim svycarskym strojkem. Nikdo nikomu do niceho nekeca, nikdo se na nic nepta, nikdo se neplete do cizich veci. Kolik kdo komu plati, aby vse hladce fungovalo, netusim.

Kovboje potkate v nocni La Linei s zeleznou pravidelnosti, jsou pilni jako vcelicky a nikdy nespi. Aby take ne, poptavka po rekreacnich drogach tu je, ostatne jako vsude jinde ve svete, neuvadajici.

Miluji westerny a proto jsem rad, ze muzu zit na Divokem zapade dnesni doby, i kdyz se jedna ”jen” o evropskou verzi. Abych se citil jeste vice jako hrdina mych detskych let, login do meho pocitace je, prosim pekne, Vinnetou. V zajmu celku jsem pred casem zkusil i volnocasovou aktivitu, jenz je provozovana drtivou vetsinou mistnich pristehovalcu, plazovou jizdu na koni. Krasa tohoto sportu mi vsak zustala spolehlive utajena. Diky dobromyslnemu grosakovi Arturovi, ktery mi bez varovani dopral pocit vetru ve vlasech zcela necekanym zahajenim gallopu*, trpim extenzivnim postkonskym syndromem, ktery jsem sam sobe diagnostikoval hned potom, co jsem ho vynalezl. S motorkou takovy problem nastesti nemam, ba naopak, jizda na ni me nehorazne bavi. Do pelotonu mistnich narko kovboju vsak verbovat nehodlam. Jezdecky na ne nestacim.

Az pojedete na Gibraltar zkouknout opicky nebo si vychutnat prekrasne prosluneny vyhled na africky kontinent, vzdaleny co by na voru doplaval, pamatujte, ze tu jsou i jine, pod poklickou (a zakonem) schovane frajerinky, ktere jen tak nekde nenajdete. Jelikoz za podpultovky tohoto kalibru nemuze zdejsi region ocekavat oficialni stempl od UNESCA, nedozvite se o nich ani z Lonely Planet, ani z hipsterskych bedekrovych aplikaci ve vasem iPhonu. Jesteze ctete muj blog, jen co je pravda.

Kdyby si snad nekdo myslel, ze ziji na konci sveta a zdejsi aktivity se ho netykaji, skarede se myli. Konec sveta to tak trosku je, o tom zadna. Nocni expedicni sluzebnictvo vsak neprimo ovlivnuje vsechny napudrovane nosy napric Evropou. Ja vim, s rodici se o tom takhle pri nedeli, kdyz zapijite nadychanou mamincinu babovku vlaznym grankem, moc nebavite, ale i oni tusi, ze jste v zivote nezkusili pouze lehke Marlbora. Drtiva vetsina make-upu, zakoupena na uzemi pro rusky vedene ceske zemicky, pochazi z tasek, jenz prosly logistickym procesem spanelsko-arabsky mluvicich kovboju z Andalusie. Hrat na srdci vas muze fakt, ze jej prevazeji s respektem hodnym danemu zbozi. Po zadnim kole a v protismeru. Jestli jste to nekdy meli riznute pracim praskem ci jedlou sodou, to uz si vyridte s vasim ctenym panem dodavatelem, tady je drogovy byznys cisty. Jak rikam, svet je tu jeste v poradku.